Více klidu a pohody
Mladé zvíře je aktivní zvíře. Hodně běhá, hodně tahá na vodítku, čas od času něco zničí, protože se víc nudí a potřebuje se neustále něčím zabavit. S vyšším věkem se ale postupně uklidňuje a už víc ocení pohodu. Nikam se nežene, více nad svým chováním přemýšlí, už bezcílně neničí vaši domácnost, na procházkách chodí klidně a netahá, nechce se bezdůvodně poprat s ostatními zvířaty. Zkrátka, je to psí či kočičí senior. A vy jako jeho majitelé byste si měli uvědomit, že vaše zvyky je potřeba přizpůsobit stárnoucímu zvířeti a jeho potřebám – třicetikilometrovou túru už s vámi pes neujde a kočka už víc spí než aby se honila za ptáky.
Strava pro starší věk
Jakmile na vašeho mazlíčka dolehne stáří, měli byste tomu přizpůsobit i jeho stravu. Stejně jako je potřeba krmit jinak dospělého psa či kočku a jinak kotě či štěně, tak to platí i o starém zvířeti. Jelikož je více lenošivé, tak při nadměrných porcích nebo nevhodné stravě bude mít sklony tloustnout. Což není zdravé ani pro lidi, ani pro zvířata. Přidejte tedy zvířeti do jídla i zeleninu, dbejte na dostatečný přísun vitamínů a minerálů. Co se týká granulí, volte ty kvalitnější, v nichž má všechny potřebné živiny. Pokud už má zvíře problémy se zuby, můžete granule rozmočit.
Péče o zdraví
S vyšším věkem zvířete se pravděpodobně začne zvyšovat i četnost vašich návštěv na veterině. S mladým psem se obvykle chodí jen jednou ročně na očkování a víc toho za běžné situace nepotřebuje. S kočkou jakbysmet. Ale ve vyšším věku je to se zvířaty jako s lidmi – mnohá začnou hůř vidět, hůř slyšet, hůř chodit. Některá plemena trpí na klouby, jiná na převracení žaludku, další mají častější problémy s očima. A není dobré nechat zvíře trápit se, takže pomoc veterinárního lékaře je v případě problémů se zdravím více než záhodná. Bude vás to něco stát, ale vašemu mazlíčkovi tím dopřejete spokojeně prožité stáří bez zbytečného trápení.
Když přijde konec
Měli byste se smířit s myšlenkou, že váš milovaný pejsek nebo kočička tu s vámi nebudou navěky. Zvířecí život je mnohem kratší než ten lidský. Patnáctiletý pes je spíš výjimkou a je velmi starý – většina psů umírá mezi 10. až 15. rokem života. U koček je to velmi podobné, přičemž ty žijící trvale venku mívají život zpravidla o něco kratší.
Takže se smiřte s mysĺenkou, že jednou váš mazlíček odejde. Možná jednou pokojně usne a už se neprobudí. A možná ho budete celé měsíce před smrtí léčit, pečovat o něj, pomáhat mu s pohybem a starat se o něj zkrátka jako o stařečka. A jednou možná uvidíte, že už se víc trápí než aby měl radost ze života. A pak přijde na řadu to těžké rozhodnutí každého majitele domácího zvířete – stojí za to udržovat ho při životě ještě dál, nebo je lepší ukončit trápení a dopřát mu konečně klid a pokoj?
Přečtěte si také Nemoci tlapek psů a koček nebo Blefaroplastika